Michal Hardyn: Slepo kopírovať zahraničné projekty sa nevypláca
V našom nepravideľnom online seriály o failoch ľudí z biznisu aj mimo neho pokračujeme prvykrát s hosťom zo zahraničia, Michalom Hardynom.
Michal Hardyn založil kariérní portál VímVíc.cz, cashback portál Tipli působící v Česku, na Slovensku a v Polsku a také založil digitální agenturu Stario. Dříve vybudoval a úspěšně prodal startup SlevyDnes.cz a agenturu 5DM.cz. Na internetu začínal jako šéf marketingového oddělení v ePojištění/EO. Ve volném čase píše blog, cestuje, čte a běhá vytrvalostní závody.
Môj fail
Pointa mého příběhu spočívá vlastně v tom, jak se můžou vaše schopnosti a vlastnosti, které považujete za správné a pozitivní, obrátit v byznyse proti vám samotným. Na druhou stranu je to příběh s dobrým koncem, ve kterém mi ty samé vlastnosti pomohly napravit moje přešlapy.
Jako poměrně mladý jsem vybudoval několik internetových firem, které uspěly díky tomu, že jsem se inspiroval jiným projektem nebo jej adaptoval na jiné podmínky. Prostě copycat. Na mou obhajobu bych řekl, že řada úspěšných českých online projektů začala také jako kopírováním nápadů. Seznam.cz se inspiroval u Yahoo, Slevomat u amerického Grouponu, DámeJídlo u zahraničních food delivery služeb, a tak by bylo možné pokračovat ještě hodně dlouho.
Business šlapal a já jsem nemusel moc pracovat. Dostal jsem se do fáze, že jsem byl v práci tři dny v týdnu, hodně jezdil na hory a abych vyplnil volné chvíle, začal jsem běhat. Hlavně běhání mě bavilo, protože při něm jsem uplatnil moji houževnatost heslem olympijského běžce Emila Zátopka: „Když nemůžeš, přidej!“ Manželka byla také spokojená. Léto jsme strávili několikrát u moře a v zimě přišla na řadu dovolená v exotice.
Mohl jsem si užívat klidu, jenže mně to nestačilo. Po několika dobrých copycatech jsem si vyhlédl další, který mi přišel jako jasná zlatá žíla. Stačilo jen začít dolovat zlato. A tady začíná příběh o tom, jak jsme se pustili do projektu online vzdělávání, který nás řádně vyškolil. Najal jsem pár schopných lidí a koupil MacBooky. Podle toho se přece pozná nadějný startup. Projekt jsme pojmenovali sebevědomě VímVíc a odstartovali natáčení kurzů. Už jsem si představoval, jak mám kancelář plnou mladých cool lidí ověšených Apple hračkami.
Na začátku se ještě podařila marketingová kampaň na crowdfundingovém portále Startovač, kde lidé podporují začínající projekty. Vybrali jsme jednu z nejvyšších částek v historii Startovače a začali plánovat opening párty pro stovku lidí. O portálu VímVíc.cz bylo publikováno několik pochvalných článků a vše se zdálo být na dobré cestě. Ale v té chvíli to začal být jeden fuckup za druhým.
Jako první přišel na řadu fuckup s lektory. Nabídli jsme jim, že jim kurzy na naše náklady natočíme. Neznali jsme ale reálné náklady a nedokázali jsme spočítat ani odhadnout, jak drahá je produkce kurzů. Nedařilo se nám lektory dostatečně dobře připravit na natáčení, ani zvládat jejich námitky, když chtěli jednotlivé části kurzu neustále přetáčet, protože se jim nelíbil jejich projev nebo vzhled. Posouvaly se termíny natáčení a dodání podkladů. Tolik výmluv, kolik jsem tou dobou slyšel, jsem nikdy předtím neslyšel a doufám, že už nikdy neuslyším. Pár lektorů přípravu kurzu zrušilo, když byl kurz skoro hotový, protože to bylo více práce, než čekali nebo si třeba uvědomili, že neradi poslouchají svůj hlas. Z plánovaného jednoho dne natáčení byl týden. K tomu příprava natáčení, postprodukce, texty, grafika, atd. Kompletní dokončení kurzů trvalo měsíce. Skoro to vypadalo, jako by naše původní odhady nákladů byly v eurech místo v korunách. Kompletně všechno narostlo do šílených rozměrů.
V těsném závěsu následoval fuckup s vývojářem. Vedle natáčení kurzů k online projektu patří vývoj systému pro prodej kurzů. Najali jsme vývojáře, zadali mu práci a mysleli si, že je vše jasné. Neměli jsme ho vyzkoušeného. Pracoval externě a hned od začátku spolupráce neustále posouval termíny dodání jednotlivých částí systému. Po řadě týdnů naše nervozita stoupala a zatlačili jsme na něj. Nejdříve přestal komunikovat a pak oznámil, že si našel jinou práci a nic dodělávat nebude. To bylo dost nepříjemné a stresující, protože jsme měli termín spuštění portálu naplánovaný na opening party s podporovateli ze Startovače. Nakonec to dopadlo tak, že na opening party nebylo co prezentovat. Naštěstí se nám to podařilo zahrát do autu a další dva měsíce jsme dnem i nocí chystali už skutečný start projektu.
Další ránu nám zasadil fuckup kanceláře. Když jsme projekt konečně spustili, objevil se nečekaný problém, kterému se mohlo předejít. V nově pronajaté kanceláři se studiem pro natáčení kurzů nefungoval internet. To je docela velký problém, pokud pracujete v internetové firmě. Dostali jsme se do absurdní situace. Vybrali jsme si kanceláře na Smíchově, kterému se říká české „křemíkové údolí“, protože na jednom místě tam sídlí firmy jako Seznam.cz, Skype, Google nebo Mafra. Zvolili jsme takovou klidnou budovu ve vnitrobloku, jenže to byl právě ten problém. Budova byla nižší než většina ostatních a žádný z šesti oslovených internetových provozovatelů tam nedokázal zřídit rozumné řešení internetu. Dospělo to tak daleko, že jsme nakonec museli firmu přestěhovat jinam. Spousta zbytečných nákladů na vybudování dalšího studia, stěhování lidí a techniky. A to vše v době, kdy snad každý den se objevil nový průšvih a začínaly nám docházet peníze.
Poslední kapkou byl fuckup s lidmi z pracáku. Vše se neustále komplikovalo, s kurzy byla spousta práce a produkce trvala výrazně déle, než jsme původně předpokládali. Někdo dostal geniální nápad, že ušetříme, když zaměstnáme lidi z pracáku. Splňovali jsme totiž dotační tituly, které tam v té době byly nastavené. Právě v téhle fázi jsem si poprvé v životě uvědomil význam rčení „zadarmo drahý“. Nebudu ani zacházet do detailů, nicméně pokud máte projekt bez nastavených procesů a pustíte k němu lidi z pracáku, o které nemá nikdo při aktuální minimální míře nezaměstnanosti zájem, tak to není dobrý nápad. Abych to shrnul, budu citovat jednoho mého kamaráda. Ten to časem popsal slovy, že naše fungování bylo jako jízda na vratkém gumovém člunu v peřejích. Tihle lidé z pracáku do toho člunu naskákali a začali do něj píchat vidličkou.
Poučenie
Dneska už chápu, že motivace a drive nestačí. Je potřeba důkladně prozkoumat trh a zjistit si všechny dostupné statistiky. To samé platí o produktech, které chcete nabízet. Musíte přesně vědět, kolik vás bude jejich realizace stát a jak dlouho to bude trvat. Aby projekt šlapal, je potřeba se obklopit pouze schopnými a prověřenými lidmi, kteří sdílejí vaše nadšení a chtějí s vámi kopat za stejný tým. Naučili jsme se, že do týmu nesmíme pustit slabé a málo výkonné lidi. Áčkové hráče to naštve a nakonec odejdou. Jakmile vznikne podezření, že pracovník nefunguje dobře, je třeba to obratem řešit. Někde jsem četl, že nejlepší okamžik k předání výpovědi je ten, když na to poprvé pomyslíte. A poslední důležité ponaučení spočívá v tom, že se nevyplatí slepě kopírovat věci z Ameriky. Přesvědčili jsme se, že čeští zákazníci se někdy chovají úplně jinak.
Rozhovor
Na čom si si ľudovo povedané takmer zlomil väz?
Především nás trápily provozní problémy. Několikrát jsme museli navýšit kapitál připravený na rozjezd projektu, spouštěli jsme málo kurzů a náklady na prodej placených kurzů byly vyšší, než jsme čekali. Tou dobou jsme se navíc dozvěděli statistiku, jak jsou Češi špatní kupující digitálního contentu, kam online kurzy patří. A na skvělé prodeje online kurzů v zahraničí se v českých podmínkách nepodařilo navázat. Projekt byl skoro na zavření.
Velmi špatné rozhodnutí také bylo pustit do týmu podprůměrné lidi. To mělo negativní vliv i na zbytek týmu. Talentované a motivované zaměstnance získané při startu projektu začalo štvát, jak poklesla výkonnost týmu, a z projektu odešli pracovat do firem jako Google nebo velkých agentur. Konkrétně jedna z kolegyň teď pracuje na centrále Twitteru v Londýně.
Čo konkrétne u vás naštartovalo obrat k lepšiemu a ako ste to využili?
Z depky nás dostala schůzka v jedné velké bance, která nás sama kontaktovala. Líbilo se jim, že oslovujeme lidi, kteří se vzdělávají a pracují na sobě. Hledali nové zaměstnance a chtěli pomoci. Ve firmě jsme si řekli, že je důležité umět ve správný čas, jak se říká „pootočit kormidlem“. Byla by chyba takovou příležitost odmítnout. Začali jsme v rámci VímVíc.cz řešit také práci a k bance se přidalo se zájmem o kariérní řešení brzo několik online startupů a technologických firem.
Tou dobou se nám také ozvali investoři, které zaujala naše práce. Po několika měsících jednání jsme se nakonec domluvili na spolupráci a získali kapitál na další růst. O dva kvartály později přišel první měsíc, kdy jsme těsně dosáhli provozního zisku. To neznamená, že je vyhráno, stále děláme spoustu chyb a stále se spoustu věcí učíme. Nicméně věřím, že věci, o kterých jsem mluvil, jsou chyby, které už opakovat nebudeme. Doufám, že naše fuckupy mohou někomu pomoci se podobným chybám vyvarovat.
Máš nejaký univerzálny návod pre ľudí, čo chcú rozbehnúť svoj nový projekt?
To je dobrá otázka, která zajímá hodně lidí. Sám se problematice „jak rozjet“ věnuju na svém hardyn.cz. V jednom ze článků jsem dokonce shrnul pět klíčových bodů, jak rozběhnout úspěšný startup. Podle statistik až 90 % startupů skončí ještě dřív, než vůbec začne, a pouhých 10 % zazáří a na trhu se dlouhodobě udrží. Sám jsem fungoval na jedné z výkonných funkcí v desítce startupů a díky tomu jsem měl možnost celý proces důkladně poznat.
Jsem přesvědčený, že základem úspěšného startupu je tvrdá práce. Žádné zkratky tu neexistují. Velkou roli hraje bez diskuse načasování. Dobrý nápad sám o sobě nestačí. Je to nepochybně základ, ale musíte ho umět správně realizovat. K tomu samozřejmě potřebujete dobrý a spolehlivý tým, což jsem sám zjistil na jednom ze svých failů, které jsem tu dnes popisoval. Pak je potřeba najít správný business model. To bývá většinou proces, který se v průběhu času proměňuje. Pokud se vám podaří všechny tyto čtyři body splnit, zbývají už jen finance, a možností, jak je získat, je celá řada.